Černá díra nad Národní galerií

Za několik posledních týdnů se nemohu ubránit bolestivému pocitu, že v naší společnosti opět pomalu začíná totalita zapouštět své odolné kořeny. Její vzrůstající síla se pomalu začíná projevovat i v místech, která byla donedávna oázami svobody. Bohužel i nad Národní galerií visí otazník v podobě černé díry pohlcující naše peníze, lidskost a krásu!

V červenci 2011 došlo v Národní galerii k výměně generálního ředitele, od této doby z neobjasněných důvodů prochází galerie zcela nelogickými a finančně nákladnými proměnami, což je v současnosti nejvíce patrné v prezentaci moderního a současného umění. Podle uveřejněného výstavního plánu pro rok 2012 galerie v letošním roce nevyhlásí soutěž o Cenu 333 a ani neuspořádá výstavu jejích finalistů, ale místo těchto aktivit plánuje ambiciózní projekt „Mezi první a druhou moderností (1985 – 2012)“, který je připravován ve spolupráci s Vědecko-výzkumným pracovištěm Akademie výtvarných umění v Praze, konkrétně s teoretičkou Edith Jeřábkovou a Janou a Jiřím Ševčíkovými. Výstava slibuje přes 200 exponátů ze státních sbírek, od soukromých sběratelů i od samotných autorů a její koncepce není zamýšlena historicky, chronologicky a ani objektivně, ale jako nenáročný výlet po stopách podstatných názorových a myšlenkových transformací současného českého umění za posledních pětadvacet let, jejímž hlavním nositelem je tzv. NEO - MODERNIZACE.

Pokud vezmeme vážně avizovaný text a seznam zastoupených umělců k chystané výstavě, jenž je uveden na stránkách Národní galerie v rubrice „ připravujeme“ (http://www.ngprague.cz/cz/78/0/3926/sekce/mezi-prvni-a-druhou-modernosti-1985-2012/), nelze se vážně nezamyslet nad posláním a významem této, jistě nákladné výstavy.

Prezentace současného umění v Národní galerii je vždy poměrně náročným úkolem, který vyžaduje po kurátorovi vynikající orientaci na naší i světové scéně, pokoru a nezávislost, ale především velkou dávku vrozené intuice. Pro vnímání a posouzení kvality uměleckého díla byl a je nejlepším kurátorem čas, z těchto důvodů si alibisticky laděná koncepce výstavy protiřečí a to hned v několika zásadních aspektech! Již samotný název výstavy předznamenává čistou uměleckohistorickou konstrukci, která se omezuje pouze na kategorii umělců, kteří se vyjadřují v duchu tzv. neo - modernizace umění. Položme si tedy otázku, zda-li  je správné takovou to výstavu prezentovat v současnosti v Národní galerii? Nezasloužila by si svým charakterem tedy větší časový odstup?

Domnívám se, že pokud nad smyslem takové výstavy pochybujeme již dnes, po třiceti letech by nás více než polovina prezentovaných umělců vůbec nezajímala. Z velké části zde budou prezentování umělci, kteří pravděpodobně pochopili, v čem tkví tzv. modernizace - výstižněji řečeno spekulace v umění! Takovýmto ambiciózním kariéristům se otevírají dveře k uměleckým projektům EU, rezidenčním pobytům, pracovním pozicím a komerčnímu trhu. Jejich úspěch netkví v mimořádném talentu, což se u umělce vystavujícího v Národní galerii předpokládá, ale v přizpůsobení se poptávce doby a trhu.

O jejich díle lze již dnes říci, že je charakteristické naprosto nevýraznou uměleckou zkratkou, eklektickým přejímáním vyjadřovacích prvků a myšlenek, především od úspěšných zahraničních umělců, kteří ve své době byli a jsou výraznou a autentickou alternativou. Převážně konceptuálně laděný charakter děl mate a maskuje jejich bezvýznamnost. Každá větší světová metropole prezentuje ve svých komerčních galeriích tisíce podobných bezcenných děl, která prodávají za mnohem nižší finanční obnosy, než u umělců, kteří tento trend na trh vnesli. Takováto díla byla a jsou pastvou pro obchodníky s uměním a teoretiky, kteří se snaží obalamutit sběratele stejně tak, jako nás diváky takové výstavy! Ptám se: chceme, aby Národní galerie byla zneužívána za naše peníze k privátnímu lobby obchodníků, teoretiků a umělců?

Domnívám se, že cesta, kterou doposud Národní galerie šla byla svobodná, otevřená především dílům, která se ukazují jako podstatná, i přestože na první dojem působí více nečitelně a nutí k zamyšlení! Tato díla jsou jedinou možnou odpovědí proti zneužívání vlivu a moci, proti totalitě!

Nedopusťme, aby byla umlčena!