Cena 333 - Tradice svobodou

K napsání tohoto komentáře přispěla diskuse na jedné ze sociálních sítí, která se objevila pod kritickým článkem Samuela Pauča,  jenž byl minulý  týden publikován na Artalku, v Lidových a Literárních novinách. Mladý umělec ve svém příspěvku kritizoval neprofesionální přístup Národní galerie při organizaci pátého ročníku Ceny 333. Článek sám o sobě je spíše negativní kritikou samotného autora, ale díky reakci na něj mi začalo docházet v jaké nepříjemné situaci se Cena 333 právě ocitá.

Česká scéna je dlouhá léta polarizovaná uměleckohistorickým diktátem, za kterým stojí převážně čeští teoretici umění, jejichž působení je již několik let spojeno především s pražskou Akademií výtvarných umění a Cenou Jindřicha Chalupeckého.

Cena Jindřicha Chalupeckého, se kterou se na výtvarné scéně potkáváme od počátku devadesátých let, je dnes mediálně nejznámější a zároveň nejkonvečnější soutěží pro mladé umělce. Koncepce Ceny je orientována zcela komerčně. Finalisté jsou vždy vybíráni s ohledem na umělecké trendy, které se vyskytují na světovém trhu se současným uměním. I samotná výhra zcela diktuje nároky privátních galerií: při zahájení vernisáže finále „musí“ vybraní umělci připravit výstavní projekt, vítěz každoročně „musí“ odcestovat na šestitýdenní stáž do New Yorku, získá finanční odměnu 100 tisíc Kč na realizaci samostatné výstavy, která se uskuteční do jednoho roku po získání ocenění. Na samotnou podporu své další umělecké činnosti obdrží  50tisíc Kč, což odpovídá finanční částce, která se zhruba pohybuje v cenovém rozmezí za  prodané dílo u takto nastartované kariéry.

Žijeme v době, kdy je zcela běžné takto uměle vyrábět „pseudoumělecké“ osobnosti, které mají tendence hrubým a necitlivým způsobem ovlivňovat naše životy, protože si většinou nedokáží připustit svoji skutečnou uměleckou identitu. Velmi obohacující krok v tomto směru učinila právě Národní galerie  v roce 2007, kdy založila a vyhlásila první ročník Ceny 333.

Národní galerie nabídla umělcům do třiatřiceti let nejsvobodnější soutěž, která v České republice v současné době existuje. Do soutěže se ročně přihlásí přibližně jednou takové množství soutěžících než do Ceny Jindřicha Chalupeckého, čímž každoročně galerie získává obrovský rozhled o možnostech, které nabízí současná mladá scéna.

Do finále každým rokem porota Ceny 333, která je sestavena přibližně ze stejného počtu teoretiků a aktivních umělců, vybere přibližně deset přihlášených děl, která ve svých výstavních prostorách prezentuje veřejnosti. Vítězné dílo instituce od umělce odkoupí za částku 333 tisíc Kč, dílo se pak stává součástí sbírky Národní galerie. Umělec nemusí vůbec nic, s částkou může naložit sám jak chce.

Umělecká díla prvních ročníků soutěže byla velice příjemným překvapením,
Národní galerie se vydala cestou, která není omezena trendovostí a uměleckým trhem. Na výstavách se objevilo několik velice neobvyklých uměleckých děl, která působila velmi naléhavě a byla pro ně charakteristická výrazná umělecká zkratka, byla umělecky krásná a nekonvenční (osobně za zcela mimořádné dílo, které se za poslední dobu ve společnosti objevilo, je Mediální realita od skupiny Ztohoven). Realizačnímu teamu Ceny 333 se podařilo během pěti let vtisknout soutěži unikátní tvář, která je charakteristická prezentací spíše klasických uměleckých žánrů v graficky čistě upravené minimalistické instalaci. Osobně si velice vážím toho, že Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v žádném svém výstavním projektu nepodlehla, i přes silný nátlak, kterému byla permanentně mediálně vystavena, konvenci, komerčním zájmům umělců a galeristů, ale snažila se prezentovat v rámci svých možností tu nejhodnotnější podobu současného umění a „minimálními prostředky dosáhnout maxima“!!

Každá umělecká soutěž, či výstava současného umění, je částečným odrazem naší společnosti; čím větší zrcadlo si umíme nastavit, tím lépe dokážeme definovat svět, ve kterém žijeme. Existencí každé nové ceny se zjemňuje naše představa o různých podobách současného umění, náš kulturní svět se stává svobodnějším. S nastoupením nového vedení do Národní galerie letošní ročník Ceny 333 neproběhl s největší pravděpodobností zcela standartně, přesto je úžasné, že se v chaosu a nejasnostech, které nástup nového režimu vždy provází, povedlo pátý ročník vůbec uskutečnit, tedy cenu zachovat. Národní galerii a nám všem bych přála, aby v tradici udělování Ceny 333 pokračovala! Novému vedení bych doporučila, aby se snažilo pochopit, v čem je Cena 333 tak unikátní a pro naši kulturní scénu důležitá, a našlo odvahu pokračovat v tradici dosud tak osobitě presentované.